Obnova německých hrobek na hřbitově
–
Aktuálně z projektu (klikni pro více informací)
–
Obec Libouchec
Libouchec (německy Königswald) je obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji. První písemná zmínka pochází z roku 1169, kdy je obec uvedena v darovací listině krále Vladislava II. pro johanitský řád jako osídlení podél Jílovského potoka. Další zprávy ze 14. století se vztahují k místnímu kostelu a správě farnosti za vlády Beneše z Vartenberka.
V 15. století je Libouchec zmiňován v souvislosti s poplatky ústeckých měšťanů Vartenberkům za vodu z místního vodovodu. Roku 1511 došlo ke změně vlastníků, když Zikmund II. z Vartenberka prodal děčínské panství Mikuláši Trčkovi z Lípy. Následovala další střídání majitelů až do roku 1534, kdy panství získal Rudolf z Bynu.
Bynovští, vyznáním luteráni, se neúčastnili stavovského povstání, avšak kvůli Obnovenému zřízení zemskému byli nuceni majetek prodat Kryštofovi Šimonovi z Thunu. Libouchec poté zůstal v držení rodu Thunů, později Thun-Hohensteinů. Třicetiletá válka obec výrazně poznamenala a její obnova trvala až do konce 17. století.
Na počátku 19. století se v obci rozvíjely manufaktury zaměřené na textilní výrobu a knoflíky. Další rozvoj pokračoval i na začátku 20. století, kdy byla obec převážně německá – v roce 1921 se k německé národnosti přihlásilo více než 97 % obyvatel. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a následnému dosídlení. V roce 1960 byl Libouchec přeřazen z okresu Děčín do okresu Ústí nad Labem.
Hřbitov Libouchec
Hřbitov je součástí areálu kostela svatých Tří králů. Nachází se v západní části obce, na severní straně průjezdní komunikace, západně od křižovatky se silnicí směřující do Tisé.
Areál tvoří kostel svatých Tří králů, hřbitovní zeď s hlavní branou a původní plocha hřbitova, jak je zachycena na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843, včetně jeho prvního rozšíření z druhé poloviny 19. století. Vstup do hřbitova je veden hlavní branou v jižní části ohradní zdi, ke které přiléhá mohutné schodiště vyrovnávající výškový rozdíl mezi komunikací a vstupem.
V severovýchodním rohu zdi, v části vzniklé při prvním rozšíření hřbitova, stojí márnice. Mezi branou ohradní zdi a schodištěm se nachází sousoší Kalvárie. Další rozšíření hřbitova proběhlo severním směrem, dále od kostela. Vstup do nové části je řešen prostupem v ohradní zdi starší části hřbitova a samostatnou bránou na východní straně. Nová plocha hřbitova je vymezena pouze pletivovým oplocením.
Ve starší části hřbitova se nacházejí honosně řešené hrobky přiléhající ke zdi kostela, dnes však ve špatném technickém stavu, a dále řada historických náhrobků rozmístěných jak podél hřbitovní zdi, tak v centrální ploše. Uprostřed plochy prvního rozšíření byl vybudován centrální kříž, který se dochoval dodnes; v této části se již nepohřbívá.
V novější části hřbitova se nacházejí hroby od 19. století do současnosti, a to jak klasické hroby, tak novější urnová pohřebiště. Ve středu této plochy bylo nově zřízeno kolumbárium.
Hřbitov je v současnosti udržovaný a funkční, avšak velké hrobky – jak žulové u kostela, tak i starší hrobky při hřbitovní zdi – se nacházejí v poměrně špatném stavu.
© Omni Cimiterium z.s.
Tel.: +420 734 780 928 / E-mail: info@omnicim.cz